Proč hraji Magic (aneb trpaslíci jsou všude)

V tomto článku Magic karty nehledejte. Jakub Bakule přináší své vzpomínky ze zákulisí cest na GP pod tématickou záštitou.

Původně jsem měl v plánu psát článek z historie pardubického magicu, nicméně píšu také diplomku a na další 80 stránkové dílo nemám sílu. Z toho důvodu jsem jako první článek zvolil kapitolu vzpomínek ze svého magicového života.

Pardubický magic je úžasný. Nedovedu si představit jiné místo, kde by se mohl potkat Mgr. z politologie, Mgr. z religionistiky, Ing. a Bc. z IT oborů, středoškoláci a profesionální alkoholici. Jde o malou chodící knihovnu. Najdete tu postavy od Bukovského (Koník s Hlínou), Viana (Kibic) nebo třeba rovnou Kafky (Moje maličkost, kde stejně jako u Kafky po několika stránkách zjistíte, že pořád mluví stejná postava, ale absolutně netušíte, o čem, proč a kde doprd** je ten zámek). Z politologického hlediska je Magic tou nejlepší ukázkou průřezu společností. Nedá se ani říct, že by šlo o skupinu geeků. Na Comicon lidé jezdí, aby si mohli nasadit masky, Magic hrajeme, abychom mohli naopak masky (studentů, programátorů, knihovníků) shodit.

Moje první vzpomínky jsou spojené především s DDM Deltou, kdy jsem měl 80% balíku proxy podobně jako Kibic, který lákal nově příchozí děti do pasti alfa blocku constructed: Kluk – pláň a můžeš. Kibic: mox, lotus, land, time walk, land, ancestral, rituál, mox, rituál, brain geyser, 0/1 mravenec (Carrion Ants) – můžeš....

Časem se přidala i zahraniční GP (kde jsem v posledních 4 před Vídní držel výsledek 6:3 poslední kolo tě sundá Němec). Zkusil jsem vybrat pár zážitků, co si pamatuji:

Jedním z prvních byl Krakov, kam se nám podařilo dorazit i přes geniální navigaci z Google Maps vytištěné na jedné stránce, kde byla tlustou fixou vyznačena čára Pardubice-Krakow. Podařilo se nám i ubytovat, ačkoliv naším orientačním bodem v Krakově měl být kostel (je jich tam přes 120), za kterým jsme měli zahnout doprava. Vyhnuli jsem se dopravním nástrahám typu kruhový objezd, co se dá projet rovně napříč a jeptišek na vozovce (případně skupina Batmanů pronásledujících zločin, kdo ví). Po ubytování jsme zjistili, že pokoj budeme sdílet s dvěmi trpaslicemi. Tehdy jsme ještě netušili, že leprikóni nás budou provázet i na dalších GP a budou čekat na svou příležitost…

Hned Brusel dokázal, že se trpaslíci nevzdali a z povzdálí nás sledovali z něčeho, co zamaskovali, jako automatickou pizza-budku. Bratři Brožkové byli první, kdo si tam odvážně dali pizzu (smetanovou…). Trpasličí lobby se nevzdával i nadále. V Rimini leprikóni - tentokrát maskováni za zakrslíky (vůbec potkáváme na GP hotelech podivně vysoké množství nízkých lidí) přidali Ondrovi Posoldovi něco do jeho jinak nezávadných cigaret, takže i přes úspěch na GP propadl špatné náladě, zhodnotil, že město stojí za „hov**“a musíme odjet zpátky domů o den dříve, kvůli neodkladné záležitosti (kadeřník…). Před GP Lille pro změnu chodili malí mužíčci našeptávat Petrovi, že hrát „stromy“ je dobrý nápad a jsou nejlepším balíkem.  Bohužel protihráči pro to neměli pochopení.

Aby nás ukolíbali, stáhli se během dalších GP do ústranní a čekali na svou příležitost. Až přišla Vídeň. Již v autě jsem nakousl svou trpasličí teorii, nicméně nikdo mi, tak jako ve správném konspiračním dramatu, nevěnoval pozornost. Na hostelu jsme měli jen jednoho spolubydlícího, nicméně po příjezdu tam nebyl. Nebo bych snad měl říct, nebyl vidět… Znali jsme jen jméno: Lancaster (nejspíše z Lancastershire). Trochu jsme Dana několikrát popíchli, že nad ním bude spát mini-muž a šli jsme na večeři. Po návratu nás již samozřejmě na horní posteli čekal trpasličí král. Okamžitě jsem Danovi vysvětlil, že napíšu report jako povídku, která se bude jmenovat „Večer, kdy Dan zjistil, že neplatí rčení: Slzy jsou nejlepší rubrikant!“. Brožci se zase Danovi divili, proč povléká postel. Ten se dobromyslně zeptal proč a bylo mu vysvětleno, že nad ním spící Lancaster je proslulý svou inkontinencí. A Dan propadl zádumčivé náladě…

I následující den se Danova paranoia utěšeně rozvíjela. Fakt, že půlka z nás imitovala cupitání malinkých nožiček, dětský smích nebo trpaslíka na trojkolce (Já), opravdu nepomáhal. Během svých nejtemnějších chvilek se odmítal vrátit na hotel a každého normálně velkého podezříval, že se skládá z dvou trpaslíků na sobě. Trpaslíci navíc škodili, kde mohli a podařilo se jim například prosadit zákaz hry pod 18 let. Česká skupinka se na místních mstila skrze Dragiče, který se stal odpovědí na otázku života, vesmíru a vůbec všeho (viz video). Ti z nás, co vytrvali, však byli na konci odměněni obří kremrolí a především tématicky vhodnou a krásnou Sněhurkou (aka Die wunderschöne Schneewittchen!!!), kterou jsem potají fotil tabletem, nicméně celá akce se proflákla, když za mnou zbytek výpravy vytvořil povykují dav.

To je zatím raději všechno. Obdivuji ty, co dočetli až sem. Z GP povídek pořád zbývá například: Goblin versus polský obchodník, Varšava, polívka Saigon a kníže Miloš či jak v Bochumi Němci opět prohráli válku.

 

Jakub Bakule

 
na začátek