Profil PRO hráče: Kai Budde

Jarda Bílek vám představuje hráče, kterého mnozí pokládají za nejlepšího v celé historii Magicu. Kai Budde, magicová legenda.

Nemohu se označit za velkého znalce konvenčních sportů, nicméně i já souhlasím s tím, že každý sport má své legendy a hvězdy. Nejen sport, vlastně snad každá lidská aktivita, která jde dělat dobře nebo špatně. Téměř každý potom zná jména jako Mozart, Krejčíř či Maradona. A to v mnoha případech stačí o dané činnosti jen slyšet z doslechu nebo reportáže v televizi. Když přijde na MTG, je takovou osobou určitě Kai Budde. Řada magicových žurnalistů z USA, by vám sice řekla, že tamní hráči se chtěli spíše stát Johnem Finkelem, tak jako jejich starší sourozenci Michaelem Jordanem, ale všude jinde vždy za největší legendu platil Kai Budde. (Pro mě osobně byl dětskou hvězdou taky spíše Finkel, a vlastně dodnes je. Především protože má víc účastí v top 8 na PT než Budde. Což já osobně považuji za cennější, než počet prvních míst, který je často velmi determinován matchupy v top8. To mi ostatně potvrdil sám Budde, při rozhovoru co jsem s ním v roce 2009 vedl.). Kai Budde dodnes drží v MTG řadu rekordů a je velká pravděpodobnost, že ho již nikdy nikdo nepřekoná. Především proto, že s tím, jak roste průměrná úroveň hráčů na profesionálních turnajích, je stále těžší v nich uspět a překonávání historických rekordů je tak výrazně náročnější.


Podívejte se na Buddeho profil v Hall of Fame, kde naleznete podrobné statistiky z jeho kariéry a oficiální fotografie z turnajů.


 A jaké rekordy mám konkrétně na mysli? No, začal bych postupně. Kai Budde vyhrál celkem 7krát turnaj série ProTour. Dvakrát jako člen týmu Phoenix Foundation a pětkrát samostatně. To je samo o sobě neuvěřitelné, protože druhý nejlepší hráč historie podle tohoto kritéria Jon Finkel má tituly z PT jen tři. Zároveň je Kai čtyřnásobným hráčem roku, což je meta, kterou již také nikdo nezopakoval, ani se k ní nepřiblížil. Jediným hráčem, který se stal hráčem roku vícekrát než jednou, je mimo Buddeho Yuuya Watanabe. Navíc si Kai přišel během své kariéry na více než 351 tisíc dolarů ve výhrách (v této kategorii je dodnes nepřekonán) a 15krát byl v top8 na GP (v této kategorii vede Olivier Ruel, který byl v top8 na GP 27krát. Mezi těmito dvěma hráči je však zásadní rozdíl v jedné věci. Kai Budde nikdy nebyl příliš náruživým cestovatelem do exotických lokalit na rozdíl od Oliviera.), z čehož 7 krát vyhrál (To dodnes také nikdo nepřekonal.). V neposlední řadě, tak jako další velcí hráči MTG historie, vyhrál MTG Invitational a je tak autorem kartičky Voidmage Prodigy. Ta se sice příliš neprosadila, ale váže se k ní jedna pěkná historka. Buddeho záměrem totiž bylo vytvořit kartu, do které by se dal obětovat wizard, protože to byl creature type dalších vítězných karet (creature type wizard má například Finkelův Shadowmage Infiltrátor.). To vše jsou však spíše výsledky Buddeho kariéry a podle mého názoru je důležité vyprávět příběh Buddeho od začátku.

Pomineme-li Buddeho působení na juniorském okruhu, dá se za jeho první zápis do historie profesionálního magicu označit 52. Místo na PT Mainz 1997. V téže sezoně také posbíral pár menších finančně honorovaných umístění na evropských turnajích série GP, ale stále to byla spíše předzvěst budoucích událostí. Poměrně nesmělý start profesionální kariéry však Kai Budde hned v následující sezoně nahradil razancí predátora a celému světu začalo být pomalu jasné, že se zrodila nová legenda. Během sezony 1998-1999 totiž dokázal vyhrát hned tři turnaje GP na Evropském kontinentu a navíc vyhrál i mistrovství světa v roce 1998 a první ze svých titulů hráče roku. To, spolu s poměrně stabilními výsledky na turnajích serie PT v témže roce, bylo nezpochybnitelným dokladem Buddeho herních kvalit. Pokud vás zajímají balíčky, které tehdy hrál, ukážu vám zde především dva. Prvním je verze High Tide comba, se kterou vyhrál GP ve Vídni roku 1999 a monoR artefakty, které mu dopomohly k zisku titulu mistra světa za rok 1999. V High Tide comba stojí za zmínku, že oproti jiným verzím tohoto balíčku vsadil ve Vídni na pomalejší variantu, která byla lepší v mirroru. Jak sám řekl, nebyl tehdejší extented příliš rychlý (takto mi to řekl sám Budde při rozhovoru v roce 2009) a nejhranější aggro zabíjelo až v šestém kole (za nejrychlejší aggro balíček formátu považoval tehdy aggro slivery. Přiznával sice, že tehdy existovala poměrně rychlá fritka, která to navíc měla proti High Tidu dobré, ale ve Vídni nebyla příliš zastoupena.).

High Tide

11 Island
4 Thawing Glaciers
4 Underground Sea
3 Volcanic Island
3 Brainstorm
4 Counterspell
4 Force of Will
4 Frantic Search
4 High Tide
4 Impulse
4 Meditate
3 Merchant Scroll
1 Stroke of Genius
4 Turnabout
3 Yawgmoth's Will
Sideboard
3 Blue Elemental Blast
4 Hydroblast
1 Mountain
3 Ophidian
1 Palinchron
4 Pyroblast
 
Coventous Wildfire (1999 World Championships – Standard)

3 Ancient Tomb
4 City of Traitors
13 Mountain
4 Covetous Dragon
1 Karn, Silver Golem
3 Masticore
4 Cursed Scroll
4 Fire Diamond
4 Grim Monolith
2 Mishra's Helix
4 Temporal Aperture
4 Thran Dynamo
4 Voltaic Key
4 Wildfire
2 Worn Powerstone

Sideboard
2 Boil
3 Earthquake
1 Mishra's Helix
1 Phyrexian Processor
2 Rack and Ruin
2 Shattering Pulse
4 Spellshock

 

V následující sezoně se musel Budde potýkat s prvním „zásadnějším“ výkonnostním výkyvem. I když uhrál hned z kraje 11. místo na PT Londýn, nedokázal během roku uhrát nikde top8 a o titul hráče roku ho připravil Bob Maher. V souvislosti s PT Londýn jsem si vzpomněl na jednu historku, která rozhodně stojí za připomenutí. Podle tehdejších pravidel mohla být ve hře jen jedna legenda stejného jména a kdykoliv kdokoliv seslal druhou kopii, byla druhá kopie okamžitě zničena. Toto pravidlo tedy výrazně zvýhodňovalo hráče, který začínal či seslal svou legendu jako první. Na obranu Wotc je však třeba přiznat, že tehdy nebylo legend příliš mnoho (to se zásadně změnilo na blokovém PT Maska bloku. Tam naprosto dominoval bílý balíček kolem rebelů, ve kterém hrála prim legendární Lin Sivvi. Asi si umíte představit jaká pruda musela být hrát mirrory, ve kterých se jen špatně hledala odpověď na první seslanou Lin Sivvi.). Nicméně právě na PT Londýn nedraftoval Tommi Hovvi dvě kopie Karn Silver Golema a hrál ve druhém dni právě proti Buddemu. Celá partie se pomalu vyvíjela ve prospěch Hovviho. Ten seslal Karna a rozjel se do útoku. Budde nechal golema projít. Po útoku radostně seslal Hovvi druhého golema, ten byl zničen a díky této chybě nakonec celou partii prohrál a z vítězství se radoval Budde.

Příchod Invasion blocku pravděpodobně vlil novou krev do turnajového života Kai Buddeho, protože se mu podařilo vyhrát hned první PT této sezóny v Chicagu (tímto výsledkem se stal třetím hráčem historie s více než jedním titulem z PT. Vedle něj se tímto triumfem mohl pyšnit Jon Finkel a Tommi Hovvi. Získat dva tituly z PT dokázali ještě Nicolai Herzog, Brian Kibler a teamový spoluhráči Buddeho Dirk Baberowsky a Marco Blumme. Poslední dva jmenovaní však nejsou většinou počítání mezi nejlepší hráče historie, protože své tituly získali spolu s Buddem. V případě Baberowského je to však sporné, protože sám získal titul z draftového PT v Chicagu a byl podobně jako Budde inaugurován do síně slávy). Formátem turnaje byla dvojka a mezi dominantní strategie patřil UW control, RG ohně a WU rebelové s ručením. Budde vsadil taktéž na rebely, jen místo modré zařadil zelenou. Není bez zajímavosti, že celá top8 tohoto PT byla mimořádně kvalitní a mimo něj v ní byly i takové hvězdy magicové historie jako Jon Finkel, Michael Pustilnik nebo Brian Kibler. V téže sezoně však Kai uhrál top8 i na PT v Tokyu a vyhrál další PT v Barceloně. Stal se tak prvním hráčem historie, který vyhrál 3 turnaje PT a celý magicový svět začal řešit otázku, zda je opravdu nejlepším hráčem všech dob nebo je to jen dítě štěstěny a nejlepším hráčem je Jon Finkel.

Kai Budde – Rebels (Pro Tour–Chicago 2000, 1st Place – Standard)

4 Brushland
2 Dust Bowl
16 Plains
4 Rishadan Port
2 Defiant Falcon
2 Defiant Vanguard
4 Lin Sivvi, Defiant Hero
3 Longbow Archer
4 Ramosian Sergeant
2 Ramosian Sky Marshal
1 Rebel Informer
3 Steadfast Guard
1 Thermal Glider
4 Chimeric Idol
4 Parallax Wave
4 Wax // Wane

Sideboard
4 Armageddon
1 Defiant Vanguard
1 Lightbringer
3 Mageta the Lion
3 Seal of Cleansing
3 Wrath of God

 

Aby toho nebylo málo, pokračoval Budde ve své sklizni i v následující sezoně, kdy nejprve se svými spoluhráči vyhráli teamový Pro Tour v New Yorku a hned potom i PT New Orleans jako jednotlivec. Zde vsadil Budde, tehdy pro mnohé paradoxně, na combo balíček kolem kombinace karet Donate a Ilussion of Grandeu. Tato strategie totiž byla jen o pár měsícu dříve omezena zákazem některých karet a ještě se ji v tomto turnaji nedávalo příliš šancí díky existenci karty Meddling Mage, která platila za vynikající odpověď. Kai Budde a jeho tým však do balíčku přidal červenou na Fire/Ice a do sideboardu umístil několik Morphlingů jako plán B. To nakonec stačilo, i když ve finále proti Walamiesovi údajně vyhrál především na topdeck již zmíněného Morphlinga. To byl svého druhu opravdu fenomenální výsledek, ke kterému se taktéž váže jedna pěkná historka. Magicový komentátor a hráč Eric Taylor před turnajem, i přes nesporné doklady o Buddeho kvalitách trval na tom, že nejlepším hráčem všech dob je Jon Finkel. Když se ho zeptali co by tedy musel Budde udělat, aby změnil názor, odpověděl Taylor stručně: „vyhrát PT New Orleans“. Taylor si byl tak jistý tím, že se to Buddemu nemůže podařit, že slíbil v případě Buddeho úspěchu sníst svůj klobouk. Kai navíc v téže sezoně obohatil svou sbírku o titul mistra Německa a dvě trofeje z GP.

Kai Budde – Donate Illusions (Pro Tour–New Orleans 2001, 1st Place – Extended)

14 Island
4 Shivan Reef
4 Volcanic Island
4 Accumulated Knowledge
2 Brainstorm
1 Capsize
4 Counterspell
4 Donate
3 Fire // Ice
4 Force of Will
4 Illusions of Grandeur
1 Impulse
3 Intuition
4 Merchant Scroll
4 Sapphire Medallion

Sideboard
1 Hibernation
2 Hydroblast
3 Morphling
4 Pyroblast
3 Pyroclasm
2 Stroke of Genius

 

Za symbol následující sezony, tedy Onslaught bloku, se dá označit abilita morph, která zmátla nejednoho hráče a limited se díky ní stal světem plným nečekaných překvapení. Kai Budde se však touto skutečností příliš překvapit nenechal a vyhrál další PT. Tentokrát draftový v Chicagu. Je zajímavostí, že PT Chicago ve formátu draft vyhrál o pár sezon dříve i jeho teamový kolega Dirk Babeworsky, takže Němcům pravděpodobně draftování v tomto americkém městě nedělá problém. Když už je řeč o týmech, připsal si v této sezoně Budde a jeho kolegové i výhru na PT v Bostonu. Tím získal Kai svou sedmou a dosud poslední trofej.

Ústředním tématem následující sezony se stal artefaktový svět Mirrodinu a postupný odchod Buddeho z profesionální scény. V toto době nedokázal uhrát top 8 na PT jako jednotlivec a o vítězství na týmovém PT byl spolu se svým týmem připraven dalším vynikajícím týmem pod vedením Williama Jensena. Nejblíže top8 byl v této sezoně na PT v Amsterodamu, kde se však nakonec musel spokojit s patnáctým místem. V téže sezóně sice ještě získal první, druhé a čtvrté místo na GP, což by pro každého jiného hráče byl znak vynikající sezony, pro Kaie to však byly v porovnání s jeho minulostí jen mírné úspěchy. Jednou z příčin tohoto stavu byl podle Buddeho fakt, že většina jeho tehdejších kamarádů a kolegů přestávala v této době hrát a on tak již neměl s kým testovat a ztrácel přehled o formátu a aktuálních trendech. To mělo zásadní vliv na jeho schopnosti porozumět aktuálním formátům a pochopitelně to i do značné míry determinovalo jeho výsledky.

V následující sezoně již dokázal uhrát peníze jen na jednom PT a ještě dokonce vynechal Pro Tour v Asii, protože se mu nechtělo cestovat tak daleko. Navíc v témže roce vynechal mistrovství světa, protože dle svých slov, měl příliš mnoho práce ve svém civilním zaměstnání a už nebyl student, takže si nemohl dovolit tolik cestovat. V této souvislosti stojí za zmínku, že Budde nebyl během svých vysokoškolských let příliš dobrým studentem, ale rodičům to prý příliš nevadilo a velmi ho v hraní karet podporovali. Od dob svých studií až dodnes se potom Budde věnuje podnikání v cestovním ruchu. Dokonce spolu se svými bývalými kolegy z teamu Phoenix Foundation.

Na tomto místě by klidně medailonek Kaie Buddeho mohl skončit, nicméně historie tomu chtěla jinak. Budde byl v roce 2008 inaugurován do Magicové síně slávy, čímž získal právo doživotní účasti na turnajích PT a čas od času tohoto práva využívá. To vzhledem k tomu, že se v posledních letech k magicu postupně alespoň částečně vrátila řada kvalitních hráčů z Buddeho éry znamená, že je sním třeba do budoucnosti počítat a dokáže i v současné vysoké konkurenci být nebezpečným soupeřem. Díky kvalitním konexím, zkušenostem a pravděpodobně i dobré přípravě tak dokázal po mnohaleté pauze uhrát top8 na PT Amsterdam 2010 a dílčí úspěchy i na dalších turnajích z posledních dvou let. Navíc je zajímavé, že se na některé turnaje PT v posledních letech připravoval spolu se svým největším dávným rivalem Johnem Finkelem. Na nedávném PT Born of the Gods tak hrál Finkelovu verzi UR stormu.

Sám jsem zvědav, jak bude Buddeho kariéra pokračovat v následujících letech a zda se mu podaří třeba ještě někdy vyhrát turnaj serie PT či GP. Určitě nejen pro mě je totiž zajímavé sledovat elitní hráče pravěké a starověké fáze profesionálního Magicu v boji proti současné světové elitě. Zároveň si v té souvislosti pořád říkám, jak dobří hráči to vlastně musí být. Pokud totiž dokáže Budde, Finkel a další hrát na vrcholové úrovni i v době svého "důchodu", musela být jejich převaha ve své době naprosto neuvěřitelná, protože jak známo prodělal profesionální magic v posledních letech zásadní kvalitativní vývoj a vyhrát turnaj v roce 2000 tak určitě bylo o moc jednodušší než dnes. To ostatně přiznávají i pamětníci a hráči té doby. Například Antoine Ruel mluví o „demokratizaci“ turnajového magicu v posledních letech, protože dnes může díky internetu a MTGO uspět téměř každý. Finkel zase hodnotí celkem negativně současný trend ve vývoji MTG karet. Tedy zeslabování kouzel a posilování příšer, což podle jeho názoru snižuje herní náročnost a zvýhodňuje horší hráče. Podobně se k situaci vyjádřil i Budde během rozhovoru, který jsem s ním vedl. Porovnával například situaci na PT New Orleans, které vyhrál, se situaci na PT Berlín před pár lety. Na obou turnajích vyhrál combo balíček, ale zatímco Trix znal v New Orleans jen omezený počet hráčů, kteří díky tomu měli naprosto signifikantní převahu nad ostatními, byly elfové v Berlíně sice tajným super balíčkem, ale pořád balíčkem, ke kterému měl díky internetu přístup daleko větší počet hráčů.

Bude tedy zajímavé sledovat, jak se celá situace změní v následujících letech a které nové hvězdy profesionální magic vytvoří. Jisté zatím je jen to, že vás životem těch nejzajímavějších budu zase někdy provázet.

 

Jaroslav Bílek

 
na začátek